Památky České Budějovice - Jihočeský kraj

Náměstí Přemysla Otakara II. leží v centru historického jádra města je opravdu chloubou města i celých Čech. Má tvar čtverce o straně 133m a je architektonickým unikátem zejména svým loubím, které souvisle lemuje všechny čtyři strany náměstí.

 

Samsonova kašna, tyčící se ve středu náměstí, pochází z 18. století (1720 - 26) a byla vystavěna na místě bývalého městského pranýře jezuitou F. Baugutem.

 

Tato barokní dominanta v jihozápadním rohu českobudějovického náměstí byla vystavěna v letech 1727 - 1730 (na místě po původní gotické radnici z r. 1433 a později renesanční z r. 1555) dvorním schwarzenberským stavitelem A.E. Martinellim.

 

Černá věž vysoká 72 m je jedinečnou dominantou a skutečným symbolem města. Spolu se Samsonovou kašnou a kostelem sv. Mikuláše vytváří typický pohled na českobudějovické Náměstí Přemysla Otakara II. Dnes slouží věž převážně jako místo zájmu turistů, neboť výhled z ochozu věže dává nezapomenutelný zážitek každému, kdo vyšplhá po více než 200 strmých schodech.

 

Původně gotický byl založen současně s městem ve 13. století jako městský farní kostel.

 

Dominikánský klášter byl založen společně s městem v r. 1265 v západní části města a jeho mohutné stěny tvořily součást hradebního opevnění města.

 

Část původního městského opevnění s hradební Rabenštejnskou věží, věží Železnou pannou, dalšími baštami ve zbytcích hradeb a biskupskou zahradou.

 

České Budějovice se pyšní významnou stavbou - novým mostem přes řeku Vltavu, který byl dán do provozu 28. října 1998 v den 80. výročí vzniku Československé republiky.

 

Česká republika se může pyšnit nejedním prvenstvím, mezi nimi i nejstarším železničním nádražím v Českých Budějovicích. Na našem území byla totiž postavena první železnice na Evropské pevnině. Je pravda, že její trať zabíhala i do dnešního Rakouska, ale to na tom prvenství nic nemění.

Koněspřežná železnice České Budějovice – Linec byla vytvořená v letech 1825 – 1832. V hrubých rysech vznikl návrh od Františka Josefa Gerstnera již na samém začátku 19. století. Realizace byla nakonec svěřena jemu synovi Františku Antonínovi. V roce 1828 začala koněspřežka fungovat na úseku České Budějovice – Kerschbau. Na výstavbu nebyl dostatek peněz, ale společnost začala přepravovat hlavně sůl z Rakouska, čím se získaly finance na další výstavbu. Od počátku byli přepravováni i cestující. Za čtyři roky byla trať zprovozněna po celé délce. V letech 1834 až 1836 byla dokonce prodloužena až do Gmundenu.

Trať měřila 130 km a jízda z Budějovic do Lince trvala i s polední hodinovou přestávkou 14 hodin. Na tehdejší dobu to byla velmi rychlá a pohodlná cesta. Osobní přeprava se uskutečňovala pouze od dubna do října. Cena jízdenky byla 2 zlaté ve druhé třídě a 3 zlaté v první třídě. Na trati jezdilo v 70. letech 18. století 1100 nákladních vagónů a několik desítek osobních vozů. Z nich se zachoval pouze „Hanibal“, který je uložen ve vídeňském muzeu železnic.

18. srpna 1868 byla slavnostně zahájena přestavba tratě na parní provoz. Poslední vlak tažený koňmi vyjel v prosinci 1873. Po 40 letech koňského pohonu byla zahájena 20. prosince 1873 přeprava na lokomotivní dráze České Budějovice – Linec.

Do dnešní doby se dochovaly kamenné mosty a náspy, některé staniční budovy (např. v českobudějovické Mánesově ulici) a strážní domky (za Kamenným Újezdem). V dnešní době jsou chráněny a jsou zařazeny mezi národní kulturní památky. V současné stanici Rybník je umístěna pamětní deska k uctění F. A. Gerstnera.