Kaplice - historie

Město Kaplice vzniklo v raném středověku jako trhová ves na důležité obchodní stezce, která spojovala Horní Rakousko s jižními Čechami. Stezka, po níž se hlavně dopravovala sůl, měla pro kupce důležitá zastávková místa v rakouském Cáhlově (Freistadtu) a Kaplici, a proto byla nazývána cáhlovskou nebo též kaplickou. Z výhodné polohy na stezce Kaplice těžila a záhy se z malé osady začala měnit v cílevědomě budované městečko.

Český název města je obvykle spojován s mariánskou kaplí, která stávala v místech dnešního kostela sv. Floriána. První písemná zpráva o Kaplici pochází z roku 1257 a z ní se dozvídáme o existenci farního kostela pod patronátním právem milevského kláštera. V písemných pramenech z 1. poloviny 14. století se Kaplice několikrát uvádí jako městečko, avšak městské právo jí bylo propůjčeno až v roce 1382. Kaplice jako poddanské město byla součástí panství pořešínského, později přešla pod panství novohradské Roku 1434 si přivlastnil Pořešín i Kaplici Oldřich II. z Rožmberka. Po vymření Rožmberků zdědili statky Švamberkové, po nich přešel majetek do rukou vítěze bělohorského, císařského vojevůdce Karla Bonaventury Buquoye. Město získalo řadu výsad, které příznivě ovlivňovaly jeho hospodářský rozvoj. Ten však byl v minulosti mnohokrát vážně narušen.

Kaplice se nevyhnula takovým katastrofám, jako byly časté požáry a plenění v neklidných válečných dobách, zejména za husitských nepokojů a během třicetileté války. O životaschopnosti města svědčí to, že jeho obyvatelé dovedli vždy následky katastrof překonat. V letech 1771 až 1775 působil v Kaplici farář Ferdinand Kindermann, osvícenecky orientovaný pedagog a později litoměřický biskup, který zde vybudoval vzornou školu, jejíž pověst záhy přesáhla hranice Čech.

Přes mnohé následující reorganizace a politické zvraty zůstalo okresním městem až do roku 1960. Ačkoliv byla Kaplice správním střediskem rozsáhlého územního celku na jihu Čech, k němuž patřilo Vyšebrodsko a Novohradsko, zůstávala nadále městem venkovského charakteru bez většího ekonomického zázemí. V roce 1869 měla 2 252 obyvatel a do roku 1921 se tento stav takřka nezměnil. Tehdy jich bylo ve městě napočítáno jen o osm více. V témže roce měla Kaplice 361 domů. Vzhledem k delší stagnaci a malému počtu obyvatel byla vedena po určitou dobu jako městys. Statut města jí byl udělen teprve 9. července 1936. Soužití německé většiny s českou menšinou ve městě bylo po dlouhou dobu poklidné a téměř bezproblémové. Kaplice byla oběma národnostem společným domovem. Teprve vzrůst nacionalistických nálad na konci 19. století a zejména v první polovině 20. století vyvolal první vážnější konflikty. Hájit svoji národní existenci v převážně německém městě bylo pro Čechy stále obtížnější. Během první republiky zůstávala Kaplice nadále městem s převahou německého obyvatelstva, Češi však již mohli svobodně rozvíjet svůj národní život. Bohužel tato situace netrvala příliš dlouho. V druhé polovině září 1938 vyvolávali příslušníci fašistické Henleinovy Sudetoněmecké strany na Kaplicku nepokoje, ozbrojené incidenty, výpady proti československým úřadům a otevřeně žádali připojení k hitlerovskému Německu. Mnichovskou dohodou se jejich přání vyplnilo a menšinové české obyvatelstvo města i okolních vesnic se muselo vystěhovat.

skončila 2. světová válka, bylo Československo obnoveno a Kaplice se stala opět českým městem. Po šesti letech se sem začali vracet vyhnaní čeští obyvatelé a spolu s nimi přicházeli i další čeští a slovenští dosídlenci, aby nahradili odsunuté německé obyvatelstvo. Ve městě zůstalo pouze 109 Němců (antifašisté a ve smíšených manželstvích).

Nástup komunistického režimu, který krátce po osídlení násilným zakládáním družstev a státních statků bral lidem půdu, sotva ji dostali a začali na ní hospodařit, nebyl pro Kaplici lehký. Město si však uchovalo svoji tvář a od šedesátých let se začalo utěšeně rozrůstat. Byly postaveny nové školy, nové průmyslové podniky, nová sídliště, přicházeli noví lidé. I když v té době přestala být Kaplice okresním městem, zůstala přirozeným centrem širokého okolí. Poválečným odsunem Němců počet obyvatelstva ve městě poklesl. V roce 1947, tedy dva roky po válce, zde žilo pouze 1 588 lidí. V dalších letech však počet obyvatel neustále stoupal. Do roku 1989 byla poloha města blízko uzavřené hranice zřetelnou nevýhodou. Po pádu totalitního režimu a odstranění železné opony město ožilo čilým podnikatelským a turistickým ruchem. Opravené a rekonstruované domy září čerstvými omítkami, nové obchody upoutávají pestrostí nabídky. Současná Kaplice se chce stát příjemným domovem pro své obyvatele i přitažlivým místem pro české a zahraniční návštěvníky.